Brno
Od 17. století je Brno hlavním městem Moravy. Židovské osídlení zde existovalo od počátku 13. století, středověká židovská čtvrť se synagogou a hřbitovem zanikla vypovězením Židů z města roku 1454. Novodobá židovská obec se počala rozvíjet od 18. století na brněnském předměstí Křenová, rychlý rozmach nastal nabytím plných občanských práv v polovině 19. století. Mezi oběma světovými válkami zde žilo asi 12000 Židů. Náboženská komunita byla po 2. světové válce obnovena. Jejím administrativním sídlem je nyní tř. Kpt. Jaroše 3 a pod její správu spadá celá jižní Morava, viz též www.zob.cz.
Synagoga
Z původních čtyř božích stánků je dnes zachována již jen modernistická synagoga. Podle projektu architekta Otto Eislera byla postavena v roce 1936 z prostředků rozsáhlé sbírky, zorganizované ortodoxním spolkem Společenství bratří (Agudas achim). Nachází se v ulici Skořepka 13, nedaleko vlakového nádraží. Představuje tak nejmladší synagogu na Moravě a ve Slezsku, dnes jedinou sloužící původnímu účelu v rámci celého regionu. Je to nenápadná budova s dominantním třiceti dílným oknem. Oproti strohému exteriéru je vnitřní rozvrh řešen tak, aby vyhověl ortodoxnímu náboženskému obřadu.
Synagoga prodělala náročnou stavební, interiérovou a duchovní obnovu z dotace ROP Jihovýchod, EHP a Norských fondů, za spolufinancování židovské obce Brno.
Přístupna je pro organizované skupiny po objednání, tel. 544 526 737 (TIC ŽOB).
Vila Tugendhat
Třípodlažní vila se nachází ve svažitém terénu na ulici Černopolní 45. Autorem projektu byl věhlasný architekt Ludwig Mies van der Rohe. Konstrukci funkcionalistické budovy tvoří ocelový skelet s cihelnými výplněmi a železobetonovými stropy. Stavbu realizovala, a v roce 1930 předala k užívání, stavební firma bratří Eislerů, která později postavila i modernistickou budovu brněnské synagogy.
Manželé Tugendhatovi vilu obývali jen do roku 1938, kdy byli nucení svůj domov opustit a uprchnout před nacisty do Švýcarska.
Vila je v současnosti, jako jediná památka moderní architektury v České republice, zapsaná na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.
Vila Löw Beer
Secesní vilu z roku 1903, která se nachází na ulici Drobného 22, původně vlastnil továrník Moritz Fuhrmann. Autorem stavby je s největší pravděpodobností vídeňský architekt Alexander Neumann.
V roce 1913 celou nemovitost koupil židovský textilní magnát Alfred Löw-Beer, který budovu přestavěl podle projektu vídeňského architekta Rudolfa Baumfelda. Nový majitel věnoval horní část zahrady své dceři Gretě Tugendhatové a zaplatil stavbu věhlasné rodinné vily.
Vilu Löw-Beer v roce 1940 pro potřeby gestapa zkonfiskovali nacisté. Po osvobození nemovitost připadla českému státu.
Vila Stiassni
Funkcionalistická vila, předaná k užívání v roce 1929, se nachází na ulici Hroznová 14 v lokalitě Masarykova čtvrť. Židovští manželé Alfred a Hermine Stiassni, majitelé textilky, si projekt objednali u slavného brněnského architekta Ernsta Wiesnera.
Ve velkorysé zahradě obklopující vilu, o rozloze přesahující 3 hektary, se nachází i stáj pro koně, vytápěné skleníky, bazén, tenisový kurt a další.
Rodina Stiassni obývala nemovitost pouze devět let do roku 1938, kdy byla donucena před nacismem uprchnout přes Londýn a Brazílii do Kalifornie.
Vila je od osvobození zapsaná do povědomí jako „vládní“ vila, protože ji navštívila a byla v ní ubytovaná řada významných hostí.
Židovský hřbitov
Byl založen roku 1852, několikrát rozšiřován, dnes se člení na 40 sekcí s 11 400 hroby. Na ploše tří hektarů stojí na 6500 náhrobků, od stářím rozpadávajících z poloviny 19. století až po velkolepé hrobky. Pochována je zde řada významných osobností z oblasti politiky, kultury, náboženství, vědy a hospodářství, např. rabíni Baruch Placzek a Richard Feder, novinář a autor prstové abecedy Hieronymus Lorm, mecenáš Heinrich Gomperz, herec Hugo Haas, architekt Otto Eisler, psycholožka Věra Capponi a další. Při vstupu na hřbitov stojí novorománská obřadní síň z roku 1900, snad od stavitele Josefa Nebehostenyho. V její předsíni jsou zazděny zlomky středověkých židovských náhrobků. Za ní se nachází památník obětí holokaustu, odhalený v roce 1950.
Vily nad výstavištěm
Dříve Úřednická čtvrť, v roce 1925 přejmenována na Masarykovu čtvrť. Přesný obvod Masarykovy čtvrti není vymezen. Předmětem zájmu je širší rámec obytné zóny a zeleně rozkládající se na Žlutém kopci, včetně Wilsonova lesa, a Kraví hoře, vymezený ulicemi Úvoz, Pivovarská, Hlinky, Žabovřeská, Horova, Minská, Veveří a Konečného náměstím. Vily nad výstavištěm jsou typickou ukázkou brněnské architektury ve dvacátých a třicátých letech minulého století, kdy tato hrála klíčovou roli nejen v rámci Československé republiky, ale i v kontextu soudobé Evropy.
Z budov židovských institucí stojí někdejší sídlo ŽNO tř. Kpt. Jaroše 31, židovské gymnázium Hybešova 43, starobinec Štefánikova 54 a sportoviště Makkabi na Riviéře, byť dnes již převážně v držení jiných vlastníků a s jiným určením. Velkou synagogu z roku 1855 vypálili nacisté v roce 1939. Nová synagoga z roku 1906 byla zbořena v letech 1985 až 1986 a připomíná ji již jen pamětní deska na domě Ponávka 8. Obdobně byla asanována i budova bývalého Polského templu Křenová 22 z roku 1883, užívaná pro náboženské účely až do jeho nahrazení novou synagogou na ulici Skořepka.
Brno je rodným městem řady osobností z oblasti kultury, umění, politiky a podnikání, např. filozofa Theodora Gomperze (1832–1912), spisovatele Ernsta Weisse (1882–1940 Paříž), skladatele E. W. Korngolda (1897–1957 Hollywood), houslového virtuóza H. W. Ernsta (1814–1865 Nice) a malířky Anny Ticho (1894–1980 Jeruzalém). Pamětní deska, připomínající deportace židovských obyvatel za druhé světové války, je od roku 1965 umístěna na průčelí školy Merhautova 37.
Další informace o brněnských památkách a pamětihodnostech lze nalézt např. na ticbrno.cz nebo gotobrno.cz.