Historie Židovské obce Brno 
 
Přítomnost Židů na území města Brna je poprvé zmiňována v polovině 13. století. Díky Privilegiu Přemysla Otakara II. byla v roce 1333 ustavena židovská samospráva. Židovské osídlení se nacházelo v jižní části města, zhruba v okolí spodní části dnešní ulice Masarykovy. V místech, kde dnes ústí ulice Masarykova před hlavním vlakovým nádražím, stávala Židovská brána (obr.1).
 
Komunita byla samostatná. Existovala zde i radnice a škola. Vně městských hradeb byl hřbitov. Změna nastala v roce 1454, kdy na příkaz krále Ladislava Pohrobka byli Židé vypovězeni z královských měst. Nastalo dlouhé období téměř 400 let, kdy se Židé nesměli trvale usadit na území města Brna.
 
K menším ústupkům docházelo v průběhu 17. století, kdy byl Židům umožněn za poplatek vstup do města na trhy. Při dvoudenních trzích nesměli vstoupit do města před jedenáctou hodinou a druhý den museli opustit město do 2 hodin odpoledne, směli vstupovat jen Židovskou branou (obr.2), nesměli přenocovat ve městě, ale jen v herberku (zájezdním hostinci) na předměstí, dnešní Křenová atd.
 
Prudký rozvoj textilního průmyslu přineslo 19. století. Továrníci Jakub Häller, Löw-Beer, Samson Franckel a Israel Popper stojí v popředí. Další impuls nastává po vybudování severní dráhy z Vídně do Brna a dále do Bochni v tehdejší Haliči. 
 
Teprve revoluční rok 1848 přináší zásadní změny. Židé se mohou usazovat kdekoliv, mohou uzavírat sňatky bez omezení (1849), provozovat libovolná řemesla a povolání a těšit se náboženské svobodě.  
 
Mezi prvními úkoly nově vznikající komunity patřilo získání pozemku pro nový židovský hřbitov. Ten byl otevřen v roce 1852 v Brně-Židenicích. První novodobá Velká synagoga v novorománském slohu byla dokončena již v roce 1855 (obr.3). Byla první budovou v Brně, která byla vybavena elektrickým osvětlením. Velká synagoga byla vypálena německými fašisty 16. března 1939. V roce 1858 byl založen Náboženský spolek, předchůdce židovské obce. Jako první představený byl zvolen Phillip Gomperz. K ustanovení plnoprávné Židovské náboženské obce v Brně došlo v roce 1859. 
 
V roce 1860 je přijat na místo rabína Baruch Jakob Placzek, který tuto funkci vykonával až do smrti v roce 1922. Patřil mezi významné osobnosti nejen židovského světa, ale proslul i jako přírodovědec. Postupně byla v Brně vybudována mikve, pekárna macesů a na ulici Křenová byla otevřena modlitebna pro východní Židy ortodoxního ritu, zvaná Polský templ. Ke konci 19. století má židovská obec již 7087 členů. 
 
V roce 1904 byla postavena Nová synagoga na Ponávce (obr.4). Během první světové války přišlo do Brna několik tisíc utečenců z Haliče. Po vzniku republiky byly židovské instituce soustředěny v dnešních ulicích tř. Kpt. Jaroše (dříve Legionářská) a Koliště. Později byla administrativa nacisty vysídlena do domu v Legionářské 31, v nadačním domě Wiesnerových v Legionářské 3 byly společenské a charitativní instituce. Dům ve Štefánikově 54 sloužil jako starobinec, na Křenové 46 byl do roku 1927 sirotčinec a na dnešní ulici Hybešově bylo otevřeno židovské gymnázium. V ulici Skořepka byla v roce 1936 vybudována synagoga Agudas achim. Sportovní areál Makabi byl na Riviéře.  
 
V září 1941 bylo v Brně 11102 Židů. Do Terezína bylo deportováno přes 10 000 Židů ve 13 transportech, vůbec první transport  F směřoval do Minska v listopadu 1941, poslední Dg do Terezína v červnu 1943. Transporty byly vypravovány ze základní školy v Merhautově ulici, kde je dnes umístěna pamětní deska (obr.5). Z násilně deportovaných přežilo necelých 700 osob.
 
 
 

Projekty „Brno židovské – zpřístupnění nemovitého odkazu“ a 
„Brno židovské –zpřístupnění synagogy na ulici Skořepka“ byly spolufinancovány Evropskou unií.

sponz_jk2          sponz_eu         ropjvbar                  Zidenice-logo                LOGO_ZOB